Květen 2012

Simon

20. května 2012 v 15:35 | Jana Blažková |  Povídky
Povídka pro zamilovaná a zasněná srdíčka... a pro mou kámošku Stázičku

Před měsícem...
Nebylo lehké stát vedle něj a vědět, že ho zase dlouho neuvidím. Mám ho až moc ráda. Padli jsme si do náruče. Měla jsem co dělat abych se nerozbrečela a všechno mu nevyklopila, ale musel jsem být silná. Jsme přeci jen kamarádi!!! Opakovala jsem si v hlavě. Přesto mi srdce tlouklo jako o život.
Simon (čte se Sajmon) byl vážně milí a hodný kluk, ale bylo mi jasné, že ke mě nikdy nebude cítit nic víc než pouhé přátelství. Nejsem totiž hezká a štíhlá, což kluci v jeho věku považují za prioritu....
Ještě jsem v šem na rozloučenou zamávala a nasedla jsem do auta mých rodičů. Jela jsem domů.

1.Nový svět

18. května 2012 v 19:43 | Jana Blažková |  Neodcházej!
1.Kapitola
Nový svět
(Upozornění: tuhle povídku budu psát po dlouhých kusech :) )
"Stačilo by mi jen jedna hláska, jen jedno slovo a zůstanu, jenže tu nikoho nezajímám takže to nemá cenu…" Můj tichý šepot smutně pohlcoval déšť a já jsem bosá kráčela vlhkou trávou. Bylo mi do breku. Copak se nenajde někdo kdo by mě mohl mít rád? Copak jsou dnes všichni tak strašně povrchní? Moje myšlenky mě naprosto pohltily. Jsem asi naprosto hloupá když jsem doufala, že mě bude mít někdo rád. Šla jsem pomalu. Nebylo kam pospíchat. Doma mě čekali jen zabalený kufry a rodiče kteří mě zase vezou někam šíleně daleko a ani je nezajímá můj názor. Déšť skryl mé slzy které se mi drali z očí. Já hloupá doufala že mě má Honza aspoň trochu rád. Po tom všem… Já hloupá, hloupá naivka co doufá ve splnění svého snu.

Z.d.d.-1.kapitola

18. května 2012 v 19:26 | Jana Blažková |  Zrcadlo do duše
1.kapitola
Zrcadlem do duše mohou být naši přátelé, rodina, ale hlavně naše oči... Jiskra která v nich plane může zapálit lásku stejně tak jako nenávist. Odhalit pravdu skrytou hluboko v srdci mohou jenom ony. Přesto se někdy nedíváme tak jak bychom měli... Jmenuji se Ermi Holl, je mi 15 a tohle je můj příběh!
Hodina literatury. Jsem pověřená číst nahlas verše z Shakespierova nejznámějšího románu- Romeo a Julie. Jsem trochu nervní. Tenhle román miluji, ale jak mé čtení pochopí spolužáci? Přesto začínám číst:
"Ach, Romeo, Romeo, Proč si Romeo?
Své jméno zapři, odřekni se otce,
a nebo, nechceš-li, zasvěď se mě,
a přestanu být Kapuletová."
Spolužáci ani nedutají. Zdá se, že se jim má četba líbí.
Najednou vtrhne do dveří nějaký cizí chlapec. Kdo to je? Vrtá mi hlavou.