3. Podivnej den (+pokračování z předchozí kapitoly)

13. července 2012 v 19:19 | Jana Blažková |  Neodcházej!
Pokračování 2.kapitoli Zdání klamě a třetí kapitola

"Jsou stejné jako můj život, toť vše…" Kevinův pohled byl nezvykle posmutnělí. Cítila jsem ve vzduchu až moc soucitu.
"Chci zpátky domů… Neměla jsem s tebou chodit…" Můj vzdor se bral napovrch.
"Chci tě poznat Nino, tak proč mi to nedovolíš?!" Jeho hlas byl tak naléhaví.
"Bolelo by to, už teď to bolí…" šeptala jsem. "… Chci zpátky!!!" Do očí se mi drali slzy.
"Ne… Chci to vědět… Proč si taková nedobytná? Proč k sobě nikoho nepustíš? Proč se takhle mučíš Nino?"
"Já se nemučím, jen neukazuji svou bolest druhým… Dala jsem si slib a už teď ho částečně porušuji…Díky tomu slibu budu lépe snášet další stěhování… A teď mě odvez prosím domů nebo půjdu pěšky!" Víc už jsem mu říct nemohla.


"Taky tě o něco poprosím… napiš mi báseň která mi řekne jaká si a jak se cítíš…" Kevin mi vrazil do rukou přilbu a nasedl na motorku. "… Pak se mi ozvy." Odvezl mě domů a ani se semnou nerozloučil.
Mám to co jsem chtěla… tak proč se cítím tak mizerně? Už jsem ani nedokázala logicky přemýšlet. Bylo mi to všechno nadmíru jasné, ale nechtěla jsem si to přiznat.
Zamilovala ses Nino! To na mě den co den řval hlas mého srdce až jsem nakonec musela ustoupit….
3.Kapitola
Podivnej den
Oznámit rodičům, že chci chodit na uměleckou školu byla jako ta nejhorší můra na světě. Které dítě má rodiče kteří nechtějí aby chodilo do školy? Všechno to začalo jednoduše řevem.
"Cože?! Ty chceš takhle mrhat svým talentem a časem jen abys mohla chodit do školy?!" Někdy sem měla pocit, že na mě rodičům vůbec nezáleží.
"Ano mami, ale nechci plýtvat ani časem ani talentem. Na umělecké škole v Rivensville mi pomůžou vylepšit svůj talent a pomůžou mi najít to co potřebuji."
"Vždyť to co potřebuješ je papír a tužka…" Poznamenal táta odměřeně jakoby mu to bylo úplně jedno.
"Ale… vždyť…. Grrrr… To nemůžete pochopi, že je to pro mě tolik důležité?" začínala jsem šílet.
"Zlatíčko, mi to chápeme ale…" Teď se snaží být hodní no skvělí.
"Prý je to skvělá škola a jsou tam skvělí učitelé a hodně se tam naučíš a…."
"Tak nám to dokaž!" Tátovými slovy skončila celá hádka. Odložil noviny které si celou dobu pročítal a odešel od jídelního stolu.
Dokaž, ale jak?... Ale ne Nino tohle nesmíš udělat… Jakmile se začneš s Krvinek zase bavit víš co se stane… Pro tentokrát jsem svůj vnitřní hlas rozhodla neposlouchat. Oblékla jsem si oblečení které jsem si nedávno koupila v tom obchodě s oblečením a vyšla jsem ven. Sedla jsem si na schody a přemýšlela jsem jak ho mám požádat o pomoc aby to nevypadalo podezřele. Bohužel mě nic nenapadalo. Najednou sem zaslechla známí zvuk motorky. Zajela přímo ke Kevinovi domu.
"Čekáš na někoho?" Zavolal na mě Kevin přes silnici.
"Jo, na tebe…" Tak to muselo vyznít divně. Neunikl mě Kevinův spokojený úsměv. "… Potřebuji tvou pomoc." Bylo dost těžký to vyslovit, ale když něco hci tak musím i něco obětovat.
" Jako fakt? Mou pomoc?" Jeho hlas byl tak povýšený
"Jo tvou pomoct." Neuvědomoval si jak mě to ranilo.
"A co chceš?" Zdálo se že je mu to ukradený
"Celí život mám sen, že půjdu na uměleckou konzervatoř a teď když je to skoro na dosah mě rodiče nechtějí pustit. Nevěří mi že je to tak dobrá škola…"
"Jo a co já s tím?" Začínala jsem mít strach, že na mě začne křičet.
"Pomož mi prosím… je mi líto co jsem ti řekla a ještě víc to jak sis to vyložil… Já to tak nemyslela." Srdce mi tlouklo jako o život.
"Co přesně si tak nemyslela?" Jeho hlas zněl konečně klidněji a dokonce udělal pár kroků směrem ke mně.
"Já…neumím ti to takhle vysvětlit, ale můžu ti slíbit jedno. Když mi pomůžeš dostat se na tu školu… napíšu ti báseň o tom co cítím." Kevin už stál kousek ode mě.
"To beru." Jeho tradiční úsměv se mu vrátil. "A co přesně po mě chceš?"
"Promluv si s mými rodiči o té škole. Přesvědč je že je to ta nejlepší škola pro mě." Dovedla jsem Kevina ke dveřím.
"Vždyť je to ta nejlepší škola…" Usmál se. Pak už jsem to nechala na něm. Zazvonil na dveře a seznámil se s rodiči. Já jsem zatím zmizela do pokoje a přemýšlela jsem co všechno bych tou básní chtěla říct a jak to mám udělat a… nic mě nenapadalo.
Po necelé hodině přemýšlení jsem to vzdala a natáhla jsem se na postel.
Proč mě tak zranilo když jsme se hádali?... Měla jsem strach že už semnou nikdy nepromluví… Měla jsem strach že mě nenávidí. Z myšlenkových úvah mě vytrhli kroky jak šel někdo po schodech a pak klepání na moje dveře. Hned bylo jasné kdo za nimi je.
"Pojď dál" Když Kevin vstoupil zářil jako sluníčko.
"Tak jak?!" Málem jsem vybouchla nedočkavostí.
"No… No… Vzali to. Zítra nastupuješ!" Po jeho slovech jsem nemohla dělat nic jiného než…
"Ááááááááááááááááááá. Jo, Jo, JO!" Křičela jsem jak malí děcko, skákala jsem a blbla. S tím jsem přestala hned jak jsem si uvědomila že se na mě Kevin pobaveně kouká.
"A kruci.." Vyklouzlo my. Dost jsem se teď styděla.
"V klidu…. Bylo to roztomilí." Usmál se Kevin a přiblížil se ke mně. "Jsem rád, že jsi šťastná."
Šťastná? Ta nejšťastnější. Chtěla jsem stále radostně řvát ale Kevin se neustále přibližoval a já tomu musela zabránit. Přeskočila jsem postel a sedla jsem si do křesla.
"Už zítra? A jak mám jako přijít a co mám dělat?" Snažila jsem se nemyslet na to jak Kevin blízko mě už byl.
"Jo zítra. Jestli chceš odvezu tě tam." Nabídl se.
"Dík to by bylo fajn." Začínala jsem panikařit. Za necelích 24 hodin nastupuju do školi… A do háje!
"Hlavně buď sama sebou Nino." Znovu se usmál a zamířil ke dveřím. "Jo a co ta básnička?"
"Bude… brzo… doufám." Koktala jsem.
"Co?" Nechápal Kevin.
"Nějak mi to nemyslí… Asi jsem ztratila inspiraci. Nezvládnu napsat ani nějakou jednoduchou…" Zabořila jsem se hlouběji do křesla a přitiskla jsem si kolena k bradě. "… Už to trvá celí týden… nevím proč." Přiznala jsem se
"Neboj se, ty svou inspiraci v něčem najdeš… Možná i v někom… Tak ahoj." Usmál se Kevin a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Magdalen Magdalen | 15. července 2012 v 22:43 | Reagovat

Je to hezký...

2 Jana Blažková Jana Blažková | Web | 16. července 2012 v 15:15 | Reagovat

[1]: dik :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama