4. Školní horor

21. července 2012 v 17:10 | Jana Blažková |  Neodcházej!
4.Kapitola
Školní horor
Najít inspiraci? Ale kde… a co myslel Kevin tím, že ji možná najdu i v někom?!... To je fuk… Nějak jsem se nemohla tohohle rána dočkat a když už bylo tady, byla jsem dost nervózní.
"Tak jo… de se na to. To zvládneš!" Mluvila jsem si pro sebe a otevřela jsem skříň s oblečením. Jak jsem tak prohrabávala košile nemohla jsem najít tu co jsem hledala.
"A kruci…" pronesla jsem tragicky. Vyběhla jsem z pokoje a zamířila jsem přímo za mamkou do kuchyně.
"Nevíš kde mám tu černou košily s růžovím proužkem?" Mamčin úsměv mě uklidnil.
"Akorát jsem jí vyžehlila. Tušila jsem že si jí budeš chtít vzít. Jo a ty růžový tenisky máš uklizený v botníku…" Mamka mi snad četla myšlenky.


"Děkuju…" Dala jsem jí pusu na tvář a pospíchala jsem si pro košily. Oblečená jsem byla během chvilky, ale vyřešit líčení bylo něco… nakonec jsem se rozhodla pro slabou vrstvu make-upu a výraznou řasenku. Nevypadalo to špatně. Na židli jsem popadla svůj batoh, kde jsem měla veškerý sví básničky a to nejdůležitější. Tužky a blok. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla pořád mi něco scházelo… Jenže co?
"Zlato, snídaně! Jestli to chceš stihnout tak si pospěš…" Volal mě mámin hlas.
"Už běžím." Když jsem v běhla do kuchyně mamka mě přejela zvláštním a nečitelným pohledem.
"Něco mi chybí co?!" Já to věděla.
"Sedni si a nech mě pracovat jo?" mamka zapnula žehličku ne vlasy a vrhla se do "práce" Jak tomu s oblibou říkala. Moje vlasy by byla kapitola sama o sobě. Někdy vypadali skvěle a někdy… Někdy bych je ostříhala úplně na krátko. Snídaně byla perfektní. Míchaná vajíčka po ránu vždycky bodli a díky mamčiným šikovným ručičkám jsem vypadal poměrně k světu. Pomocí jednoho triku co jsem jí ukázala na netu mi vytvořila na hlavě úžasné lokny a díky nim jsem měla objevné a takřka dokonalé vlasy. Jenže snídaně mi zabrala až moc času. Při pohledu na hodiny jsem se zhrozila.
"Už musím, tak ahoj." Zavolala jsem na mamku a vyřítila jsem se ze dveří.
"Ahoj, a drž se" Zaslechla jsem mamku ještě před tím, než jsem zabouchla dveře. Jenže v tu chvíli kolem domu projel žlutý školní autobus…
"Sakra!" Ulevila jsem se a nakopla jsem do jednoho velkého kamene které lemovali cestičku.
"Au…" V palci mi to pěkně zakřupalo. Popadla jsem si bolavou nohu a jak hlupák jsem tam skákala na jedný noze. Z protější strany ulice se ozval pobavený smích. Kdo jiný než-li Kevin!
"Ahoj…" Cítila jsem se trapně. Ač mě noha pořád bolela stála jsem normálně, teda částečně normálně.
"Ahoj. Dneska ti to sluší…" usmál se.
"Díky, ale teď bohužel nesmím ztrácet čas musím se nějak dopravit do školy a nevím jak protože mi to ujelo…" Ukázala jsem směrem kterým jel autobus.
"A to je jako nějakej problém?" Smál se
"No pokud nechci přijít hned první den do školy pozdě tak jo. Dost velkej problém."
"Od čeho se tu já?!" Smál se a dojel s motorkou až ke mně. "Nasedej!" Pobídl mě. Neměla jsem na vyber i když jsem nebyla nadšená z dalších pár minut strávených z Kevinem.
Budova školy byla obrovská a čekala bych, že bude i rušná, ale nikde ani živáčka.
"Prosím, neříkej mi že jdeme pozdě." Zhrozila jsem se.
"Dobrá neřeknu ti to." Kevin měl ten svůj neodolatelný úsměv a já sem zase začínala mít pocit, že mu podlehnu.
" Tak pojď." Vzal mě za ruku a vtáhl mě do budovy. Uvnitř byla snad ještě větší nežli se zdála z venku. Už jen ten prostor všude kolem a představa kolik se sem vejde lidí, my naháněla husí kůži. Nohy mi ztuhly a nebyli schopný jediného kroku.
"Klid, do zvládneš…" Ten bezstarostný Kevinův úsměv mi vlil novou naději do žil.
"A navíc… si tu semnou, takže… No to pochopíš." Znovu se usmála a vedl mě dál chodbou. Pak otevřel jedny dveře třídy a vešli jsme dovnitř. Když jsem se rozhlédla myslela jsem, že uteču.
"Á… Tohle bude zřejmě ta nová studentka že?..." Podíval se na mě profesor s dost káravým pohledem.
"Omlouvám se, že jdu pozdě. Ujel mi…" profesor mě přerušil.
"Já to chápu… Nemohla jste odolat Kevinovi šarmu a díky němu jste přišla pozdě… To je v pořádku…" Celá třída se začala smát.
"Pěkná holka Kevine." Vykřikl jeden kluk a pár dalších přidalo podobné komentáře. Dívky si tam něco začali šuškat. Až teď mi došlo, že mě Kevin stále drží za ruku a tak jsem se mu vyškubla. Musím uznat, že tohle byl ten nejhorší začátek školy který jsem si mohla představit.
"Tak to teda fakt děkuji." Procedila jsem mezi zuby a věnovala jsem Kevinovi jeden nenávistný pohled.
"Ticho!" zvolal profesor na třídu. "A vy sednout!" Podíval se na nás dva. Chabě jsem přikývla a vydala jsem se k posledním lavicím. Po tomhle incidentu jsem se musela někam schovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Háňa Háňa | Web | 27. srpna 2012 v 15:04 | Reagovat

Je to hezký .

2 Lucka Strnadová/ Yuki Lucka Strnadová/ Yuki | Web | 28. srpna 2012 v 10:28 | Reagovat

[1]: díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama