Lest

10. července 2012 v 16:24 | Jana Blažková |  Povídky
Podle mě nění věkoví rozdíl mezi lidmi co se milují problém... O tom vypráví tahle povídka

"Ahoj Jackie." Zdravil mě radostně Kristián(31) který na mě čekal před školou.(Střední školou. Jsem ve čtvrťáku. Za pár týdnů budu maturovat)
"Ahoj co ty tady?" Divila jsem se. Kristián mě na uvítanou radostně objal. Celí zářil a já neměla tušení proč. Když mě pustil kouzelně se usmál. Cítila jsem jak mi srdce začíná rychle tlouct… a jak se mi do tváří hrne červeň. Rychle jsem sklonila hlavu aby mi nebylo vidět do obličeje, dokut horko v mích tvářích nepomine.
"Pojď půjdeme se projít." Usmál se na mě
"Dobře." Snažila jsem se být nad věcí, ale chtěla jsem vědět proč tak září.
"To je ale krásně co?" Choval se jakoby měl v sobě několik panáků…
"Jo je hezky… Hele Kristiáne, co že máš takovou dobrou náladu?" Musela jsem se ho prostě zeptat. Zamířili jsme do parku.


"Už si byla někdy zamilovaná Jackie?"Místo odpovědi jsem jen přikývla
"Jenže si věděla, že je to beznadějné, protože- protože sis celou dobu myslela, že tě ten druhý tě nemůže milovat?" Znovu jsem přikývla… jak moc se to podobalo tomu co cítím já. Jakoby mi mluvil z duše.
"Takže jsem asi tak před týdnem zjistil, že to není až tak beznadějné jak se zdálo…" Hlasitě jsem polka. Zdálo se, že si toho Kristián nevšiml.
"Musím ti oznámit úžasnou novinku.Budu se ženit!" Kristiánův šťastný hlas mě teď bodal jako nůž do zad. Cítila jsem jak mě v očích pálí slzy…
Mohla jsem to vědět. Nikdy sem se do něj neměla zamilovat! Nikdy! …Přeci jenom je těch skoro třináct let velký věkoví rozdíl… Pro něj sem asi ještě pořád malá holka… Do háje.
"Děje se něco? Je ti dobře?..." Kristiánovi neunikl můj zdrcený výraz.
"Ne… Sem-sem v pohodě…" Mluvila jsem tak tiše, že jsem se sama skoro neslyšela. V očích mě pálili slzy. Chtěla jsem mu už delší dobu říct co k němu cítím a nikdy jsem nenašla odvahu. A teď už je pozdě… Už jsem se nedokázala ovládnout . Hořké slzy mi začali stékat po tvářích.
"Co se děje?" Kristiánův zářící úsměv zmizel. Jeho oči byli plné starosti. Vzal mě za rameno a zvláštně se na mě podíval.
"Nic!" Odsekla jsem a vykroutila jsem se mu.
"Nic?! Kdyby nic tak nebrečíš!" Zdálo se, že ho moje chování poněkud vytočilo.
"Chceš vědět Co se děje?... Opravdu to chceš vědět?" Kvůli slzám jsem skoro neviděla. Jejich slaná chuť mě pálila na rtech. Jediné v co jsem mohla doufat bylo, že mi přes hlasité vzlykání šlo rozumět. Kristián přikývl a udělal k mě opatrně krok. Vzdorovitě jsem couvla.
"Je to vlastně jednoduchý…" Nevím kde se to ve mně vzalo, ale má mluva přecházela ve křik. "… Jestli jsem někdy byla zamilovaná?! Ano jsem Kristiáne! A jestli nešťastně zamilovaná?!... Zdá se že ano….." Smutně jsem se na něj podívala. "Ty to nechápeš co?... Popravdě se divím, že ti to za těch několik let co se známe nedošlo…." Kristián měl v očích zděšený výraz, asi už mu to začalo docházet. Zavřela jsem oči a sebrala veškerou odvahu abych dokázala říct pravdu.
"Já-Já tě miluju… ale ty mě ne… takže-takže bych měla jít. Přeju ti hodně…" Větu jsem nestačila doříct. Kristián mě totiž naprosto vyvedl z míry tím, že mě objal. Nejprve jsem se vzpouzela, ale to jen vedlo k tomu, že mě sevřel ještě pevněji.
"Proč si mi to neřekla?... Proč jsem si našel jinou dívku s tím, že tebe nikdy nebudu moct mít?.... Ach Jackie.." Jeho slova mě vedla k údivu. Už jsem se jeho obětí nebránila, ale sama jsem ho objala a nechtěla už nikdy pustit.
"Neměla jsem na to odvahu." Přiznala jsem se. "Jenže ty si mi taky zrovna nic neřekl!…" Nehodlala jsem se smířit s tím, že bych za všechno mohla jen já.
" Máš pravdu… Měl jsem něco říct…" Nic už jsme neříkali. Jen jsme tam stáli a objímali se. Po chvíli Kristiánovo sevření začalo polevovat, až mě pustil úplně.
"Měla bych jít." Zadívala jsem se do zemně a cítila jsem jak mě slzy znovu pálí v očích. Věděla jsem, že ho čeká svatba zbytečně bych se pletla.Kristián mlčel a jelikož mlčení znamená souhlas udělala jsem několik kroků dozadu. Pak jsem se otočila a rozeběhla jsem se pryč. Slzy mě pálili… V dálce na obloze jsem zahlédla bouřkoví mrak který změnil krásné letní počasí ve smutný den plný slz a deště. Zastavila jsem se až na autobusové zastávce která byla asi tak sto metrů od školy a asi tak pět-set od místa kde jsem stála.. Posadila jsem se na lavičku a přestala jsem se bránit dalšímu návalu slz.U hlavní silnice byl ruch. Slyšela jsem jen auta projíždějící v plných kalužích a déšť bubnující na kovovou stříšku zastávky.
Najednou se jako přízrak přede mnou objevila něčí postava. Přes slzy jsem neviděla kdo to je a upřímně bylo mi to jedno. Chtěla jsem prostě jen sedět a sžírat se… Na tváři jsem ucítila něčí teplou ruku. Cítila jsem jak mi sklouzává dolů až k bradě. Byl to Kristián. Naklonil se ke mně a opatrně mě políbil. Nejprve jsem se chtěla bránit, jenže jeho opatrné a něžné polibky mě úplně ochromili.
Jen co se na chvíli vzdálil, dal mi tím čas abych se postavila. Chtěla jsem mu něco říct, ale Kristián mi v tom zabránil. Pevně mě objal. Prala jsem se sním. Kopala ho, mlátila, ale neúspěšně.
"Pusť mě!"
"Já tě nepustím… Už tě nikdy nepustím Jackie!" Z jeho hlasu jsem vyčetla smutek. Přestala jsem se bránit. Kristián udělal krok zpět a stále se díval na zem. Jeho ruce mi sjeli z ramen až ke dlaním. Položil své dlaně na mé. Dal mi možnost mu utéct. Jenže sotva jsem se pohnula… Naše prsty se propletli a já opět cítila jak mi buší srdce.
"Neodcházej prosím…" Žádal mě. Zahleděla jsem se na naše ruce a zatajila jsem dech.
"Vždyť budeš mít svatbu… Neexistuje ani jeden důvod který by mě zabránil odejít…" Věděla jsem, že nemám pravdu jeden důvod by tu byl…
" Ani to, že tě miluju?!" Kristián konečně zvedl hlavu a podíval se mi do očí. Vypadal zdrceně. Tenhle pohled mi dočista zastavil srdce. Jednu ruku jsem uvolnila. Kristián vypadal ještě zdrceněji.
"Tohle ano… tohle mi zabrání odejít." Zašeptala jsem a zabořila jsem mu ruku do vlasů. V Krystianových očích zazářila malá jiskřička naděje.
"Zůstaň semnou prosím… Zůstaň semnou navždy." Zašeptal a naklonil se ke mně.
"Smím?" Cítila jsem jeho teplí dech na mé tváři. Jednou rukou mě vzal kolem pasu a druhou mi otřel zbytky slz které se mi zastavili na tvářích. Neodpověděla jsem mu. Cítila jsem Kristiánovu nejistotu, přesto mě opatrně políbil. Cítila jsem jak mi to příjemné teplo prostupuje do celého těla. Jeho druhý polibek už nebyl tak nejistý a opatrný, spíš byl plný lásky a žáru. Když se vzdálil, připadalo mi, že se mi stýská po jeho rtech … Bylo to tak zvláštní.
"Miluju tě!" Zašeptala jsem a otevřela jsem oči. Kristián mi vjel prsty do vlasů.
" Mám ten dojem, že to zabralo…" Šibalsky se na mě usmál
" Co tím myslíš? " Udělala jsem krok zpátky. Měla jsem neblahé tušení.
" Lest tvé mámi… Nedávno jsem se za tebou rozhodl jet, ale když jsem přijel nebyla si doma. Tvoje mamka mi řekla, že mě už kolik let tajně miluješ a že by stálo za to abych si to ověřil… jenže jsem nevěděl jak a tak mi navrhla to s tou svatbou. Nejprve se mi to zdálo dost kruté, ale nakonec jsem rád, že jsem to udělal…"
"Počkat, takže nic z toho nebyla pravda?!" Byla jsem trochu naštvaná, ale Kristián měl pravdu. Taky jsem byla ráda, že to udělal, protože bych nikdy nenašla odvahu mu to všechno říct.
" To že tě bezvýhradně miluju, byla a je pravda." Usmál se na mě a udělal krok ke mně. Vzal mě za ruku.
"Pojď odvezu tě domů." Zahleděla jsem se na oblohu. V temných mracích se začali objevovat světlá místa. Cítila jsem se znovu skvěle. Byla jsem vděčná, že Kristiána mám.
"Ráda…" Kristián se na mě udiveně podíval.
"Co ráda?" V očích mu hrálo šibalství
"Ráda s tebou zůstanu… navždy." Kristián si mě přitáhl a vášnivě mě políbil. Nikdy jsem nebyla šťastnější
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Magdalen Magdalen | Web | 12. července 2012 v 13:37 | Reagovat

Myslela že budu břečet ale potom to bylo supééééééééér:DDD

2 Jana Blažková Jana Blažková | Web | 12. července 2012 v 16:39 | Reagovat

[1]: Jo je to doják :)

3 Magdalen Magdalen | Web | 12. července 2012 v 17:02 | Reagovat

[2]:Ale se štasním koncema ty já mám ráda

4 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 12. června 2013 v 17:33 | Reagovat

Krasně píšeš. Sice moc dojáky nemusím, ale ponořil jsem se do textu i tak.

5 Jana Blažková Jana Blažková | Web | 7. listopadu 2013 v 22:35 | Reagovat

[4]: to ráda sliším. moc děkuju

6 Jana Jana | E-mail | Web | 16. prosince 2015 v 12:12 | Reagovat

Kdo by chtěl nalíčit menší lest na zloděje, doporučuji fotopasti http://www.fotopasti-na-ochranu-majetku.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama