Srpen 2012

3. Hrdost vůdce

28. srpna 2012 v 10:38 | Jana Blažková |  Smutek

Začalo vyučování a většina vlků se znuděně válela na lavicích. Bylo zvláštní, že Gif a Maik vydrželi bez jediného zavrčení, když před nimi seděli rozverný Samuel vůdce mladých vlků z téhle školy… Kris, kterého za svého vůdce považovali jen ti, co patřili do smečky vedené Logenovým tátou. Ptáte se, koho považovala za velitele zbylá parta vlků z téhle školy? Sama tomu občas nevěřím, ale tou vůdkyní jsem já…

2.Zrada

28. srpna 2012 v 10:31 | Lucka Strnadová
Zrada
Rondalon se blížil temnou ulicí,kde na zemi leželi zbytky rozsápaných těl,které byly kdysi živí lidé.
Uprostřed svítila lampa,která jako jediná nebyla zničená.Cítil za sebou horký dech Darmona.
Vytasil meč,a propátrávál světelní bod,ale i ty nejhlubší stíny.Někde v postrani ulici se ozývalo třeskot zbraní ,a řev.Rondalon cítil kouř a pach krve.Zvedal se mu žaludek.Žádnou příšeru nepotkali.Rondalon nevěděl proč?Nejspíš příšery měli jinou práci.Darmon naopak věděl proč na ně nezaútočili ,a taky svoji domněnku řekl nahlas
,,Víš proč na nás nezaútočili? "
Rondalon zavrtěl hlavou.
,,Protože patříš mezi ně chlapečku!".
Rondalon se na Darmona nepodíval.Měl na práci něco scela jiného.Cílil pach kouře a smrti.Myšlenkama se stočil k matce a mladším bratrům.Kdyby se ohlédl,tak by viděl Darmona jak má za opaskem provas a usmívá se.Opatrnost byla nezbitná.Někdy měl pocit,že jeho a Darmona někdo pozoruje.Jeho oči neviděli do hlubokých stínu.Tam by se mohl netvor klidně skrýt.Nevšiml si,že se Darmon napřahuje k ráně.Někdo ho najednou praštil do hlavi.Rondalon nahvíli stratil vědomi.Otočil se.

1.Bolest

27. srpna 2012 v 13:00 | Lucka Strnadová
Rondalon a jeho rodina se schovávala ve sklepě jednoho dvoupatrového domu.Do chlapcova rodného města se dostali vojska krále netvoru a příšer.Do sklepa doléhal křik,povely velitelů,řev,nářek umírajících a zraněních,a třeskot zbraní.
,,Sežeňte všechny chlapce,kteří dokážou bojovat",zařval velitel na vojáky.Věděl,že z městem je konec,i kdyby se snažil sebevíc.Pomoc od okolních měst nečekal.
Matka Rondalona objala.Po tvářích jí stékali slzy.Zadíval se na své mladší bratry.Setkal se z ustrašenými pohledy žen a starců.Konec byl blízko.

Z.d.d.-4.Kapitola

27. srpna 2012 v 13:00 | Jana Blažková |  Zrcadlo do duše
4.Kapitola
Všude kolem mě byla mlha. Vzduch jí byl tak plný, že se skoro nedalo dýchat. Nic nebylo vidět, nevěděla jsem kam jít. Měla jsem na sobě příšerně nepohodlné dobové šaty s korzetem který mě dusil ještě víc než mlha. Volala jsem o pomoc, ale nikdo se neozíval. Zdálo se, že mlha pohltila veškerý zvuk.Klesla jsem na kolena a usedavě se rozplakala. Připadala jsem si jak v hodně špatném vtipu.Zavřela jsem oči. Ticho kolem mě bylo děsivé. Jako bych ohluchla. Najednou jsem zaslechla kroky. Nebyla jsem hluchá. Otevřela jsem oči. Stál předemnou Laseton oblečený jako nějaký princ z pohádky. Vynořil se z mlhy jako přízrak.

L.P.-1. Kapitola

27. srpna 2012 v 12:26 | Lucka Strnadová


Výstavní exponát 1.


Erik znuděně zívl.Nudné výklady o historii ho nezajímali,a o magických předmětech už vůbec ne.Na kouzla a na nadpřirozeno nevěřil.Do muzea šel jen proto,aby neměl učitel Dějin kecy.
Kouzla.Bájné místa,kde existovali magické bráni mezi světy,a další nesmyslné vymysli.Erik kouzlům a dalším blbostem opovrhoval.Byly to pitomosti,které si vymysleli jejich předci,,aby vysvětlili nepochopitelné úkazy.Předci obětovali různím bohům zvířata nebo i lidi.Ble....
K předkům se rozhodně nehlásil,neměl to totiž zapotřebí.Kněžím nebo kněžkám nestačili kouzla a oběti.Oni museli mít ještě kouzelné předměty.

2.Změny...

26. srpna 2012 v 13:00 | Jana Blažková |  Smutek


Kdo jiný nežli Kris Lougen mi zkřížil cestu mezi prvními. Patřil do spřátelené smečky a tak jsem ho nemohla ignorovat. Mile jsem se na něj usmála a on mi úsměv opětoval.
"Jak se má moje vlčice?" Zajímal se. Zřejmě jsem nebyla jediná, kdo o plánovaném sňatku tušil.
"Má se skvěle…" Zalhala jsem. "a ty taky jak vidím…" Znechuceně jsem zkřivila obličej, když mě Kris přestal vnímat a otáčel se snad za každou holkou, co kolem něj prošla. Tiše jsem zavrčela. Jak si to mohl dovolit?!
"Promiň…" otočil se na mě, ač vypadal šíleně sebejistě a že je mu všechno ukradený, viděla jsem mu na očích, že ho to opravdu mrzelo.

Z.d.d.-3.Kapitola

25. srpna 2012 v 13:00 | Jana Blažková |  Zrcadlo do duše
Po dlouhé době přidávám další kapitolu z knihy plné záhad... Zrcadlo do duše
3.Kapitola

Kdo je komu podobný? Proč probohla Laseton bydlí v takoví barabizně? Co to bere za léky? A co krucinal musí řešit šestnáctiletej kluk s právníkem?
Hlavou mi vířila neskutečná změt myšlenek. Běžela jsem jak nejrychleji jsem mohla. Uklidnila jsem se až když jsem za sebou zavřela a zamkla dveře domu. Bylo to divné. Rozhodla jsem se, že na to všechno raději zapomenu a připravím se na zítra do školy.
Když jsem vešla do pokoje, hodila jsem tašku s učebnicemi na zem. Vypadla mi z ní už polorozpadlá a milionkrát přečtená kniha Romeo a Julie. Když jsem si vzpoměla jak jsme s Lasetonem dojali naší přecitlivělou učitelku Literatury, pousmála jsem se. Zvedla jsem knihu ze země a uložila jí do poličky k mim dalším oblíbeným knihám. Pak jsem se posadila k pracovnímu stolu, rozevřela svůj notebook a začala jsem vypracovávat referát z Biologie o vlivu oteplování oceánské vody na kitovce. Zabralo mi to víc času než jsem čekala. Když jsem dopisovala poslední poznatky a zajímavosti zaslechla jsem známí zvuk zámku a vrzání dveří.

Až odejdeš

25. srpna 2012 v 11:49 | Jana Blažková |  Povídky

Až odejdeš...

"Chci tě varovat... až odejdeš, NEPŘEŽIJU TO!!!" Varovala Nikol Davida.
"Já vím..." David ji odevzdaně objal a něžně jí přejel po vlasech
Zadíval se na hodinky a smutně si povzdechl. Už mu zbíval jen jeden den a čtyři hodiny aby to všechno Nikol vysvětlil, ale on jí nechtěl ranit.
"Nezajdeme do kina?" Snažil se aby všechno bylo jako na normálním rande.
"Jasně." Usmála se na něj Nikol a bylo na ní vidět, že je ráda, že nepokračují v tom smutném rozhovoru.V kině dávali dva filmi. První byl romantická komeie a druhé byl drama. Davit proto koupil lístky na komedii. Když z dáky pozoroval Nikol jak se zasněně dívá na hvězdy měl chuť jí všechno vyklopit... Kdo opravdu je....A kam musí jít... a proč musí zemřít každý kdo ho zná... Zavrtěl hlavou aby zahnal špatné myšlenky. Vydal se k Nikol. Ta se na něj kouzelně usmívala.
"Milujutě..." Zašeptal jí David do ucha když k ní přšel blíž. Neodolal a políbil jí a to i přes to, že věděl, že pak to bude všechno ještě mnohem těžší...

6. Pár Veršů

24. srpna 2012 v 12:49 | Jana Blažková |  Neodcházej!
6.kapitola
Pár veršů
Zbytek školy už proběhl poměrně klidně, i když sem tam se nějaká narážka na můj výstup první hodinu naskytla. Kevin se semnou nebavil a když prošel kolem mě, obešel mě velkým obloukem. Nechápala jsem to a bylo mi to líto. Byl to sice blbec, ale jediný člověk široko daleko, kterému jsem mohla říkat kamarád. Jenže kolem mě chodil, jako kdybych odporně smrděla…
U oběda jsem si neměla ke komu sednout. Kevin byl obklopený svými přáteli a dělal, že mě nevidí. Přesto jsem se odhodlala a zamířila k jeho stolu. Jeho přátelé mě s úsměvem přivítali, ale on se mračil jako čert.
"Co blázníte lidi! Přece s námi nebude sedět taková hlupačka!" Vztekal se.

5. Co se říkat nemá?

23. srpna 2012 v 21:55 | Jana Blažková |  Neodcházej!
5.Kapitola
Co se říkat nemá?
Jako bych už teď toho neměla plný zuby tak si Kevin musel sednout hned do lavice vedle mě. Tvářil se sebejistě jako vždy a s úsměvem odpovídal a reagoval na posměšky a dotazy svých spolužáků. Když se na mě jeden z nich podíval cítila jsem jak zaplouvám hlouběji a hlouběji do lavice.
"Prosím, prosím ať na to všichni hnedka zapomenou..." opakovala jsem si neslyšně sama pro sebe... Když jsem se konečně zklidnila, opřela jsem si hlavu o ruku a zaposlouchala jsem se do monotónního hlasu učitele. Z ničeho nic mi však vrazila zmuchlaná kulička papíru. Když jsem jí rozmuchlovala vyhlížel na mě něčí šílený škrabopis. A když jsem to konečně rozluštila nestačila jsem se divit:

Hele Nino… Ty s Kevinem chodíš nebo seš pořád volná? Jestli jo? Můžu si tě zabrat? :P

Když jsem si vzkaz dočetla zhrozila jsem se. Rozhlédla jsem se a přemýšlela z jaký strany ke mně papír doletěl. Dotyčný který se mi jím ráčil trefit přímo do hlavy seděl vlevo o do mě o lavici blíž k tabuli než já. Culil se a přesto se tvářil jako šílenej borec.

Znáš mě snad, že semnou chceš choditi?
Já tebe ne, tak jak bych se ti mohla líbiti…
Proto jediné co ti můžu říci je:
Neruš a Tahni do háje!!!