Září 2012

B-e-a-utiful

30. září 2012 v 20:02 | Jana Blažková
Dneska moc nestíhám a tak se moc omlouvám. Takže vám jen stíhnu věnovat tohle video a zase pádím pryč :)....
Ať i vy najdete ty své spřízněné dušičky :).

Když prší láska

29. září 2012 v 20:00 | Jana Blažková |  Povídky
Mám tu pro vás novou povídku inspirovanou dnešním počasím s názvem:

Když prší láska


Už jako malá jsem milovala déšť a vadilo mi když mi mamka zakazovala jít ven když pršelo, ale pokažné když už všichni spali jsem se vyplížila ven a tančila jsem v téhle úchvatné kráse....
Od té doby už uběhlo několik let, ale vždy když prší jsem zase ta malá holka co se tajně proplíží ven aby na tváři ucítila chladný dotek kapek a s nimi novou energii.... Tou holčičkou bych i zůstala kdyby se neoběvil on..

5.kapitola

29. září 2012 v 18:37 | Jana Blažková |  Sluneční svit


5.Kapitola
Zbytky naděje

Mám strach... Co když to nezvládnu?... Co když nenajdu Měsíc?... Co když sem na cestách už moc dlouho?... Žije Tim ještě?... Ne! Musí žít!... Jinak nemůžu žít já!....

Slunce už opět zapadalo. Jeho světlo mi dávalo méně síly než sem potřebovala. Mohla jsem jen doufat v jediné, že je to proto, že se blížím ke království Měsíce... ale v to sem mohla jen doufat. Byla jsem vyčerpaná nohy mě sotva nesli a každý druhý krok jsem klopýtala. Nikdy mi nepřišlo, že je země tak hrbolatá. Už jsem nečekala až slunce zmizí za kopci a znovu jsem se vydala na cestu. Bylo bezpečnější putovat v noci, nežli ve dne. Nechtěla jsem být na očím mé matce... A to i přes to, že mi to neskonale znesnadňovalo cestu.

Měla jsem dojem, že moje nohy váží snad tisíc kilo. Boleli a pálili... říkali že už nemohou dál, ale já musela pokračovat! Další ostružina se mi zabodla do bosých nohou a do očí mi vjeli slzy.

Mini povídky

29. září 2012 v 17:45 | Jana Blažková

Chtěla jsem se s vámy podělit o těchto pár zamilovaných povídek které si občas lidé dávají do statusů atd... Takže tady jsou:
Ta první je trochu smutná, ale mě se moc líbí protože ukazuje, že v lásce na věku nezáleží :)...



12letá holčička se zamilovala do 17letého kluka..

Holčička: Ahoj
Kluk: Zdar
Holčička: Máš mě rád?
Kluk: ?? Coo ??
Holčička: ano/ne!
Kluk: jsi se zbláznila? Kolik ti je ?
Holčička: 12
Kluk: Há mě je 17 a s 12letýma nechodím .!
Holčička se slzami v očích utekla :'(

............2 týdny holčičku nikdo neviděl..
Po měsíci našli mrtvé tělíčko holčička, která měla v ručce dopis!

"Milovala jsme tě, ale ty mě ne!
Chtěla jsem tě, ale ty mě ne!"

V ten den to bylo ve zprávách !
Kluk který holčičku odmítl se u televize zastřelil, ale než to udělal na zeď krví napsal:

"MILOVAL JSEM TĚ, ALE NEDOKÁZAL JSEM TI TO ŘÍCT!
"CHTĚL JSEM TĚ, ALE NEMĚL JSEM ODVAHU TI TO ŘÍCT!"

ŘŠ-1.kapitola

29. září 2012 v 12:10 | Jana Blažková |  Řidký Špunti - MASKA


1.kapitola
část první

Rima a Yuki znaveně seděli u stolu v kuchyni a skláněly se nad mapou. Obě zívaly a se zvláštními pohledy hleděli na červeně vyznačený bod. Bylo to nedaleké město Yapon které bylo proslulé znečištěným ovzduším. Yuki se zamračila a vrhla vražedný pohled na místo na mapě. Měla co dělat aby mapu nezapálila vzteky.
"Jak se ta škola jmenuje?" Povzdechla si Rima a s vážnou tváří se zvedla od stolu. Začala si chystat snídani.
"Š.P.U.N.T." Odpověděla jí hospodyně, paní Hiou která právě něco uklízela. Yuki v tu chvíli vybuchla smíchy a Rima málem vylila mléko které si zrovna lila na vločky.
"Špunt?!" Vyhrkla s údivem a na tváři se jí objevil úsměv.
"Škola pro špunty?! To tam jsou jako samí prťata?!" Smála se Yuki tak, že málem brečela. Paní Hiou se zamračila a oběma dívkám zmizel z tváře úsměv.

Pominutá

29. září 2012 v 11:35 | Jana Blažková
Jelikož brzo končí září a dali jsme sem v tomhle měsíci jen chabích 14 článků tak jich tu teď přibyde více najednou :D... Můj cíl bil za měsíc inumálně 20 článků... takže se da na to :) :D

Jsme na cestě zlej

26. září 2012 v 19:28 | Jana Blažková
Našla jsem naprosto úžasnou písničku kterou jsem si hned zamilovala. Dovolte my abych vám představila Annu Veselovskou a její song Na cestě:

Zakletá Ella

25. září 2012 v 18:32 | Jana Blažková
Takže jelikoš nemám díky škole moc času rozhodla jsem se napsat svou další mini recenzi filmu :). A to o filmu:

Zakletá Ella

Děj: Holt někdo má už do malička smůlu... Chdince Elle s Frelu její výla kmotřička přidělila dar věčné poslučnosti... Říkáte si co je to za dar?... No taky mohla být veverkou! A tak Ella vyrůstala nevědomky s tím, že poslechla každičký příkaz který dostala a to od kohokoli a jakýkoliv... O tomto daru se dozvěděla když byla ještě malá holčička a její maminka umírala. Všechno se od té doby ještě zhoršilo... Otec si vzal novou ženu a tak měla macechu a dve nepříjemné sestřičky které využívali jejího prokletí... Jednoho dne narazila na prince.... a víc už si rači pusťtě :)...

Má maličkost a hudba

24. září 2012 v 20:49 | Jana Blažková |  Jana Blažková
Tak už asi měsíc mám založenou rubriku Adminky a podrubryky Jana a Lucka.... ale až teď jsem se do nich rozhodla napsat článek. Jelikož jsem adminkou tohohle blugu už od začátku... bylo by asi dobré kdyby jste o mě něco věděli :D a tak bych začala mím vstahem k hudbě...
Umím hrát ne jen na nervy...
I když na nervy umím hrát asi ze všeho nejlíp učila jsem se a teď i učím na skutečné hudební nástroje.... Už od první třídy jsem hrála na zopcovou flétnu... Poctivě jsem na ní hrála asi první dva roky a pak jsem to začala flákat xD. V šesté třídě jsem se pokoušela hrát na příčnou flétnu, ale to jsem hned po půl roce vzdala a přišla jsem z nápadem hrát na altovou flétnu... Tentokrát mi to vyšlo, ale jelikož můj učitel (strejda) už nejezdil dávat lekce tak často a nakonec přestal jezdit úplně... jsem se na tuto flétnu nenaučila hrát nikdy pořádně. V dosavadní chvíli hraju už asi tři čtyři měsíce na klavír. Moc mi to nejde a to i když se snažím :/... Přesto se hodlám snažit dál. Díky nástupu na střední školu nemám teď moc času a neumim si všechno moc dobře naplánovat :/... a tak se místo zlepšování spíše stále zhoršuji :/... A to mě mrzy

Krev jako čokoláda

24. září 2012 v 20:08 | Jana Blažková |  Kartotéka
Už dlouho jsem hledala pořádný fantasy film a vlky/vlkodlaky, který by byl tak nějak podle mích představ. A mile ráda bych vám představila jedn, který se k nim skoro maximálně přiblížil....

Krev jako čokoláda

Nenechte se zastrašit názvem filmu. Není to nějaký krvák, ale poměrně napínavý film se zajímavým dějem a dobrým koncem...
Můj názor na film: Je to film, jak už jsem řekla, zcela podle mých představ. Jediné co mě na něm mrzelo, bylo to, že v něm nebyla přeměna na vlky moc dobře graficky propracovaná. Jinak děj sám o sobě je precizní a herci odvedli skvělou práci...