Červen 2013

ŘŠ - 1.kapitola druhá část

26. června 2013 v 12:55 | Jana Blažková |  Řidký Špunti - MASKA
1.Kapitola
část druhá
"Hmmm…" Yuki zamyšleně hleděla do Riminy skříně. Její styl oblékání byl odlišný od toho jejího, ale uměla sestře vždy dobře poradit. "Vezmi si tohle… a tohle… a taky tohle." Podávala Rimě jednotlivé kusy oblečení. "A bez tohohle nesmíš vylézt z pokoje!" Oblečení, které jí vybrala, vypadalo skutečně dobře. Černé kraťasy s úzkým modrým páskem, šedé tílko, světle modré bolerko s krátkým rukávem a stejně modré baleríny.
"To se neboj." Usmála se na ní Rima. "A ty zase nevyjdeš z tohohle pokoje s takovým hárem!" Donutila Yuki aby se posadila a do zásuvky zastrčila žehličku na vlasy. Yuki si totiž přes noc nechala copánky a teď měla vlasy zkroucené všemi směry a měli ohromný objem… Přesto, že měla Yuki vlasy od přírody kudrnaté, je vždy nosila narovnané nebo v culíku. Rimě dáli její vlasy pokaždé zabrat, ale výsledek, byl stejně jako dnes, famózní. Prameny u obličeje měla jemně natočené a ofinu hezky nadýchanou. Zbylé vlasy měla svázané do stylového drdolu. Tenhle účes dodával jejímu stylu jistou ženskost a roztomilost.

2.Kapitola

24. června 2013 v 12:30 | Jana Blažková |  Kořist
2.Kapitola
"V čem je háček?" Astrey v mích očích uměl číst stejně dobře jako já v jeho. Děsilo mě to.
"Musíme tu ještě den zůstat." Nebylo co skrývat. Řekla jsem mu to, co chtěl slyšet.
"To je příliš riskantní! Už jsem tu příliš dlouho. Nejlepší bude, když vyrazíme hned!" rozčiloval se.
"Křik ti nepomůže! Spíš si to jenom zhoršuješ." Odsekla jsem ho rázně. "Nebudu krýt záda někomu koho neznám." Musela jsem o něm vědět víc. Cokoli abych mohla být z jeho zkušeností o krok napřed před lovci a nejmíň o dva před ním.
"Pokecat můžeme po cestě." Odbyl mě. Chtěla jsem mu na to hned něco říci, ale Myrion mě zarazila.
"Vyrazíte, až se setmí. Do té doby se stihneš s rodiči rozloučit a Astrey ti o sobě řekne, cokoli budeš chtít! Jasné?!" Myrion nám nedala na výběr. Trey chabě kývl a odešel do vedlejší místnosti. Jenže já se nechtěla rozloučit.
"Co jim mám říct?" moje bezradné oči žádali o pomoc. Myrion mě pevně stiskla v náručí a jistě mi odpověděla.

?Nový příběh? - Čekání na smrt

23. června 2013 v 20:09 | Jana Blažková
Ahoj
Chtěla bych se vás zeptat jestli by jste chtěli povídku/knihu psanou z pozice muže/chlapce (a né dívky jak je u mě zvikem). Odpověď na mou otázku prosím zadejte níže v anketě. Jinak tento příběh by se odehrával v jedné fanatsy zemy a vypráví o životě jednoho muže kterému lidé záviděli...
Na ukázku - Začátek první kapitoli zde:
Jak by se měl člověk cítit, když ho vedou na popravu? Jak by se měl tvářit? Co by mělo být jeho poslední přání?… Ano, toto jsou otázky, které vrtají lidem před jejich popravou v hlavě, jenže já už v tom všem mám naprosto jasno a díky tomu vím, jaký bude zítřejší den… Bude velkolepí.

Obviňte mě z vraždy, obviňte mě z čarodějnictví, obviňte mě za lásku a já nebudu vzdorovat. Nemohu totiž za to, že mé já někoho okouzlilo natolik, že mi dal na dlaních své srdce a doufal, že ho budu milovat. Nemohu popřít, že nebyla v mém srdci láska… Ale jedno vím jistě, nikdy, opravdu NIKDY nebudu umírat s pochmurnou a sklíčenou tváří… Budu se jen usmívat a litovat lidi kolem, kteří nám natolik záviděli, že proti nám pohnali celí svět...

1.Kapitola

23. června 2013 v 16:12 | Jana Blažková |  Kořist
1. Kapitola
To ráno mi nepřišlo, že by se mělo něco stát. Vím to jistě. Krásně svítilo slunce a já se i v tuhle těžkou dobu dokázala na vesničany kolem usmívat. Vlastně to nebylo ani tak proto, že bych si usmívat chtěla, ale proto, že jsem musela. Spoustu malých dětí ve mně vidělo vzor, i když stále nechápu proč a spoustu dospělých ve mně vidělo novu vzpurnou krev, která jim do žil vháněla naději.
Naděje. Mám dojem, že tu už jsem ztratila dávno. Nesmím to však dát znát a tak se usmívám a svižným krokem kráčím vstříc svému osudu. Ravamorel Carter na mě čekala u brány do naší vesnice. Opírala se o kamenný sloup vysokého plotu a pohrávala si jedním ze svých šípů. Její kulatý roztomilý obličej jindy zdobený úsměvem byl plný strachu a pod očima měla velké černé kruhy z únavy. Hned mi bylo jasné co se dělo, měla jeden s těch zlých mučivých snů, co občas pronásledovali každého z nás. Dlouhé kudrnaté vlasy měla stažené v culíku a na sobě měla lehké tmavě zelené tričko, které jí dobře maskovalo. Na nohou měla stejně jako já tmavě hnědé kalhoty a kožené boty vysoké až ke kolenům. Vypadala zmateně a unaveně. Když jsem k ní přišla blíž, přestala si hrát se šípem a vložila ho do toulce.

Učitel sklerotyk

23. června 2013 v 15:28 | Jana Blažková |  Básničky
Učitel sklerotyk
Naučils mě chodit. Naučils mě stát.
Naučils mě padat. Naučils mě vstát.
Naučils mě mluvit. Naučils mě psát.
Naučils mě truchlit. Naučils mě smát.

Zapoměl si, že srdce umí samo milovat!

Začal si chodit. Zapomenuls stát.
Donutils mě padat. Nepomohl vstát.
Zapoměl si mluvit. Zapoměl si psát.
Nutil si mě truchlit. Jak ses mohl smát?

Stále jsem nemohla, tě přestat milovat.

7. Nový slib

23. června 2013 v 11:50 | Jana Blažková |  Neodcházej!
7.kapitola
Nový slib
Zarudlé oči, rozteklí make-up a řasenka všude, jen ne na řasách. Přesně takoví děsiví pohled, mi naskytlo zrcadlo, když dorážím domů z další dlouhé procházky, kterou podnikám každý den místo školy. Ihned jsem si opláchla obličej a smyla všechny zbytky kosmetiky, které jsem měla na tváři. Proslzenou košili jsem hodila do koše na špinavé prádlo a vzala jsem si volnější šedé tričko s véčkovým výstřihem. Posadila jsem se na okenní parapet otevřeného okna a zadívala jsem se na pobledlého Kevina sedícího na stejném místě, kde jsem před pár dny seděla já. Když si mě Kevin všiml, mile se usmál a zvedl se ze schodů. Pomalím krokem zamířil k mému oknu. Neutekla jsem. Jen jsem zaujatě hleděla do dálky.

Noví začátek

23. června 2013 v 11:37 | Jana Blažková
Ahoj
Všechno jsem tu předělala a začínám tak nějak odznova... pokusím se přidat vždy alespoň jeden článek deně. Budou to hlavně další kapitoli z knih, povídky nebo básničky... postupně přidám i nové rubriky, ale to až to tu zase pořádně rozjedu :). Doufám, že jsem se rozhodla správně a že se vám to tu bude líbit stále :). Vaš Janča

Novinky

11. června 2013 v 16:47 | Jana Blažková
Ahoj... dlouho sem u nebila takže se omlouvám... ale tet to tu trochu poupravím a zase tu budu častěji :)... doufám, že se na mě nezlobíte :)...