Říjen 2013

5.Kapitola

31. října 2013 v 15:31 | Jana Blažková |  Kořist
5.Kapitola
Až dlouhé potřásání, ho konečně vzbudilo. K mojí smůle mě stálo nečekaně moc energie. Mladíkovi oči se na mě mile usmívali a už nevypadali tak hrozně, jak sem si je pamatovala… ale možná se mi to jen zdálo.
"Je tu puma." Špitla jsem tak tiše, jak to jen šlo. Astrayova tvář ihned zvážněla a poměrně rychle se postavil na nohy. Nečekala jsem to a tak jsem na něj jen poplašeně hleděla a nevnímala jsem zimu, která se mi dostala ještě hlouběji do těla. Husí kůže mi teď naskákala po celém těle. Tray si mě starostlivě prohlížel a mně se pod jeho pohledem stahoval žaludek. Z místa za Tayovým pasem, spadl na zem starý poničený sešit v kožených deskách. Už sem ten sešit jednou viděla a ani teď mě nijak zvlášť nezaujal. I tak jsem se spokojeně usmála, když se pro něj sehnul a na tu krátkou chvíli se na mě jeho oči nedívali tak ztrápeně. Když se na mě znovu pohlédl, zastrkoval si sešit za okraj kalhot a tvářil se vyděšeně… Mile jsem se na něj usmála a opřela jsem se o lokty. Tenhle nečekaný pohyb se mému tělu vůbec nelíbil a plíce mi připomněly, že nejsou ještě v pořádku.

25.září - Miky

16. října 2013 v 16:50 | Jana Blažková |  Zpověď zrcadel
25.září-čtvrtek-ráno
Ani horká čokoláda mi nedokázala sklidnin nervi. Chtěla jsem běžet tak daleko jak to jen šlo. Moje srdce mi bušilo nezvratnou rychlostí protože jsem měla strach. Né ledajaký strach... Ne! nebojím se smrti, ta čeká každého z nás... Bojím se ale života. Můj soused je vlkodlak a já s stím vyrovnala až podivně lehce... Ach Deníčku... Něco mi říká že sem v hájí...V tuhle hodinu običejně spím, ale už je další den a já nemůžu usnout když vím že po mě dou vlkodlaci...
Nemělo smysl otálet, prostě jsem vyběhal z bytu aniž bych něce řekla Venn. Ani vzkaz jsem nenechala. Měla jsem moc plnou hlavu abych dokázala něco napsat. Les se mi zdál dál než obvikle a v lidké podobě jsem nebyla tak rychlá jak bych si přála. Běžela jsem a běžela, až jsem s ekonečně dostala k lesu. Musela jsem se svléknout, protože bych si ve své laní podobě nemohla nechat své oblečení. Navíc by se při přeměně roztrhalo.

Koník

15. října 2013 v 19:41 | Jana Blažková |  Kresby
Ahoj
Tak mi došlo, že jsem dlouho nepřidala žádnou kesrbu... Tak tohle jsem nakreslila dnes, snad se vám to bude líbit:

25.září - Raul

3. října 2013 v 14:21 | Jana Blažková |  Zpověď zrcadel
25.září- čtvrtek-ráno
Vůně kávy a ženšenového šamponu mi nedávali v noci spát. Vlk ve mě mě stále nutil lovit... doslova toužil po lovu. Do této chvíle jsem si myslel, že je má sebekontrola velmi dobrá, ale žluté vlčí oči které na mě hleděli ze zrcadla mluvili o opaku. Věděl jsem, že se nevispím. Vlk by mi to sice dovolil, ale nechtěl sem ryskovat, že ovládne moje tělo a zabyje ji... Že zabije Miky...Proto jsem se usadil v křesle ve svém obívaku a nad hrnkem kávy jsem o této mladé ženě přemýšlel.
Mikarla Dora Garciová, kadeřnice, dvacet pět let, mňěnavec - laň... Od dokončení střední školy je má sousedka a já si ničeho nevšiml... až na tu příjemně hořkosladkou vůni kávy, která byla cítit z každé části jejího těla... Přesně ta vůně která mi teď přímo proudila do nosu. Slastně jsem vůni vtáhl do nosu... Teprve teď mi došlo, že vůně kterou jsem z té ženy cítil obvykle, byla prosáklá ještě něčím jiným. Byl z ní totiž cítit strach. Věděla snad o nás? Bála se snad mě samotného, nebo ze mě vicítila něco hrozného, šelmu?... Ne! Nad tím teď nechci uvažovat.