Zimní země Crant a další cesty

14. listopadu 2013 v 18:48 | Lucie Strnadová |  Povídky
Je to moje starší práce(povídka) ze školy z roků 2008.Náhodou jsem jí našla, a nechala jsem jí v téměř stejném znění jako jí máte zde tak snad se vám bude líbit, i když už je skoro 7 let stará!

Zdál se nám prapodivní sen o snů. Stáli jsme před velkou černou bránou.Cestu lemovolo osmdesát soch a sedmdesát stromu. Nalevo bylo bublající ohnivé jezero a na pravé straně azurově modré jezero.Obě dvě jezera nám připadali jako dvě roční období-léto a zima.Jezera začínala u soch rudých jako oheň a mizeli u horizontu. Všechny sochy znázorňovali dvě zvířata, které vždy stály na proti sobě.Zahlédli jsme tam jednorožce, okřídleného lva, orli, hady, pegasi a další pro nás neznámá zvířata.


Před branou seděla na bílém jednorožci půvabná dívka. Černé vlasy měla spletené do copu, ale pár zatoulaných pramínku jí tančilo okolo hlavy. Na bílém čele se jí třpytila koruna, a její rudá ústa byla roztažená do úsměvu. Bílé šaty jí splývaly po bocích jednorožce. Okolo pasu měla zlatí pas ve taru zlatých lístku.
Rozhodli jsem se já, Agarwen , Nerfon a Elizabett, že za ní půjdeme. Proč? Protože jsme se chtěli dozvědět víc o tomto prapodivném místě. Pěšky jsem zamířili po bílých opracovaných kamenech k bráně. U brány se vzpínali jako dva věční strážci obrovští Pegasoftové(jednorožec z křídly). Uklonili jsem se, i když trochu neohrabaně.
"Vítejte jmenuji se královna Elfiana. Čekali jsem na vás dlouho.Můj lid vás potřebuje." Její oči modré jako to ledové jezero si nás po jednom prohlížela. Zastavila se až u mě: " Nerlon vítej v Ellendielu. Potřebujeme vás, aby jste předali tento dopis zimnímu králi Sacretovi."Králu hlas vyslovila téměř šeptem. Podala mi bílý dopis zapečetění třemi pečetěmi.
" Co stojí v tom dopise? " Otázal se trochu drze Nerfon. Napětím jsem, ani nedýchali.
"Stojí tam, že za dva týdny bude sněm králů a královen v Morgaenu v temné zemi krále Šagona",podívala se na mě,a pokračovala:"Přeji si, abys tento dopis ze svými přáteli tento týden ještě předala jeho veličenstvu v zimní zemi Crant."
" Tam asi nebude moc teplo." Postěžoval si Nerfon, a pročísl si rukou černé vlasy.
" Jak to udělám z jídlem, a jaký bude náš dopravní prostředek?" Tázal se Agarwen, který doufal, že nepojede na oslíkovi.Neměl ti malé potvory rád.
" Dostanete zásoby potravin a kouzelné koně," odpověděla mu královna elfu trošku mrzutě.
" Do dvou týdnu budeme snad už tady."Zazubila jsem se.
" Naopak vy všichni pojedete ze zimním králem rovnou do měst Morgaenu." Upozornila nás královna Elfiana.
" Rozumíme,"přikývli jsem trošku rozpačitě.
"Já jsem v té zimní zemi byla.Moc teplo tam tedy není ,"ozvala se zamračená Elizabett, která do teď mlčela.
"Takže nás povede holka,no super,"řekl ironickým tónem Agarwen.
" Co máš sakra proti holkám ty skřete, " zavrčela nasupeně Elizabett.
Agarwen nebyl samozřejmě skřet, ale někdy si tento titul oprávněně zasloužil.
Protože holky vždycky něco spackají, "postěžoval si Agarwen, a zamračeně si změřil Elizabett, která svojí konstrukcí připomínala trošku mužskou postavu.
"A kluci snad ne? "Rozkřičela se na něj nedbaje toho, že stojí kousek od královského majestátu.
" To ten den fakt pěkně začíná "řekla jsem a Nerfon začal horlivě přikyvovat. Začali jsem se zoufale snažit, aby se ti dva praštění človíčci přestali hádat.
Příští den jsem vyrazili na čerstvě odpočatých koních z nákladem jídla na naší první a snad ne poslední dobrodružství. My jsme byly také vydatně odpočatí. Jen Elizabett si postěžovala, že nemohla usnout, protože někdo velice hlasitě chrápal. Je nutno podotknout, že při tech slovech se významně podívala na Agarwena.¨
Po pár dnech na konci týdne jsem konečně dorazili do zasněženého města Crant na břehu zamrzlého jezera.Král nás přivítal na první pohled ve svém studeném modrém zámku, ale vevnitř bylo nádherně teplo. Král si tmavě modrýma očima přečetl dopis. Bílé vlasy mu měl na krátko střižené, a plnovous neměl žádní i když to jednu domu v ledové zemi frčelo. Ledová koruna na jeho hlavě jemně zářila modrou modří. Král se zvedl ze svého bílého trůnu, až jeho bílo modrý pláš zašustil na bílé podlaze.
" Za pár dní veliteli vyrazíme do temného Morgaenu," oznámil,a nás ubytoval v nádherných velkých pokojích. Za oknem padal bělostní sníh, který brzy svým tancem zavál veškeré stopy vtisknuté v jiskřivém bílém sněhu. Dalších pár dnů nepřestávalo sněžit. Naše skupinka doplňovala zásoby, a chystala se společně z králem a vojáky vyrazit do temné země. Nebudu vám to zde popisovat, protože by jste to jen přelétli očima,a tak vám jen stručně napíšu, že to byla náročná strastiplná a dlouhá cesta. Cesta plných omrzlých nosu a rukou. Kdo jediní si nestěžoval byl král, a jeho muži. Brzy jsem vjeli na černé opracované kameny. Projeli jsem osmi branami, které hlídali silní strážci. Zamračeními pohledy si nás měřili jako kdyby se jim něco nelíbilo. Bylo vidět jak si co chvíli něco mezi sebou šeptají. Za chvíli jsme dojeli na nábřeží, kde kotvily dvě elfské bílé lodě, a několik černích lodí, které jemně zářili.
Najednou mi okolo ucha prolét šíp. Bylo velice zajímavé, že na Agarwena a Nerfona nezamířili, ani dýku.
" Sem, ženy nemají přístup," volalo pět černo oděních vojáku, na černích vranících. Elizabett a já jsem pobídli koně a vyrazili jsem cvalem do temných uliček, protože se pomalu blížila noc.
" Honička pánové? Máte je mít."Zavolala na ně Ellizabett, a ze smíchem mě následovala do ulic města Morgaen. Zmizeli jsem jim z dohledu jako dvě správné uličnice. Dlouho nás nemohli chytit, ale chybička se brzy vloudila. Dostali jsem se totiž do jedné slepé uličky,a museli jsem k naší smůle kapitulovat. Ocitli jsem se brzy v trůním sále, kde už seděli králové a tři jediné královny z nichž jedna byla i královna Elfiana, která na nás spiklenecky mrkla. Nejvěčí černí trůn byl však prázdní.
" Za prvé nebudeš na mě šahat těma svýma špinavýma drápama, a za druhé se neumíš chovat vůbec ke křehké dívce," rozkřičela jsem se, na vojáka který do mě celou cestu šťouchal.
" Nerlo uklidni se," zašeptala Elizabett.
" Holky jsem zkrátka nepatří,"řekl z chladným úšklebkem Agarwen, který mě občas neměl v lásce.
"Ty sklapni ",sasičela vedle mě Elizabett, která byly díky mě také volné. Vojákům jsem to totiž rozmluvila. Mrkla jsem na ní a ona mrkla na mě. Bez varování jsem ho srazila na zem. Netušili jsem(spíš jsme nevnímali), že všichni se dívají naším směrem i temný král Šagon, který vešel do trůnního sálu před malou chvílí.
" A heleme se mladík se nám tu válí na zemi. " Píchla si Elizabett.
"Doufám, že sis alespoň něco narazil," řekla jsem chladně.
"Vyřídíme si to spolu, a Nerla mi pomůže vid? "otázala se.
"Že vůbec váháš," odpověděla jsem bez rozmýšlení.
"Neblbněte víte jak to dopadlo minule, " vložil se do našeho zápalu Nerfon.
" Všichni by potřebovali dostat ránu, " řekla jsem rázně.
" Mladá dámo tady jsem na mírovém jednání, " ozval se vznešení hlas. Všichni jsem se ohlédli. Za námi stál král Šagon, a z pod kápí na nás koukal pohoršením výrazem v očích. Otočil se a odešel ke trůnu, a usadil se na něm. Rudým pohledem nás propaloval. Měl černí plášť, svalnatou postavu a bylo vidět, že se z nikým nikdy nemazlil. Zatím jsem přemýšlela jak toho darebáka Agarwena potrestat, a najednou mi svitlo.
" Agarwene mám pro tebe dobrý návrh,"oznámila jsem mu.
"Dobrý nápad jak pro koho," zabručel.
"Z toho nekouká nic dobrého," uhodl Nerfon.Agarwen se zkroušeně sbíral z podlahy.
" Ty se nám tu hned omluvíš, a mi tě možná necháme na chvíli na pokoji,"řekla jsem velitelsky.
" Omlouvá se,"omluvil se bez sebemenších protestu Agarwen.
"Nic neslyším," řekla jsem.
" Omlouvám se vám holky fakt jsem to myslel jen ze srandy,"řekl konečně hlasitěji.
" Dočasní mír je uzavřen," řekla Elizabett.
" Možná," dodala jsem.
" Myslím si, že se tě nikdo nevezme za ženu," prohodil ještě Agarwen.
"Dejte mu jednu, aby se konečně uklidnil a nekecal nesmysli,"řekla jsem a obrátila jsem oči v sloup.
" Takhle to začíná. Mi chceme mír, a naše děti mír stejně poruší,"řekl král Šagon chladným tónem v hlase, a přitom se díval na naší skupinku, a na mě.
"Proč se díváte na mě, " zaprotestovala jsem:" a ne na Agarwena?" Ukázala jsem prstem na toho "skřeta".
"Vy kluci si vždycky odejdete do války, a mi ženy křehké a slabé musíme dřít na vašich poličkách."Elizabett se pohrdavě zasmála.
"Na jakých políčkách?"Otázal se Nerfon, kterému nic nedoházelo.
" Na jakých asi, ty trumbero." Hněvivě jsem se na něj podívala, i když si to nezasloužil."Na statcích musíme dřít, a ještě se musíme starat o ty vaše ukřičené děti."
Elizabett si zastrčila blond vlas za ucho, a výhružně zahrozila pěstí, před Agarwenovím obličejem.
" Budete se jednou divit, až vám ženy vyhlásí válku,"řekla.
"Proč válku?"divil se hloupí Nerfon. Zvědaví, až na pudu.
"Protože nás jednoho krásného dne přestanete bavit,"odpověděla mu Elizabett, a metala blesky z očí.
Popravdě řečeno už mě to nebavilo, a tak jsem se rozhodla o taktický zákrok.
"Můžete prosím přestat. Jsme přeci nejlepší přátelé, i když to někdy tak nevipadá."
"Rozkas šéfe,"zamrkal překvapeně Agarwen.
"Kolik vám vlastně je? Chováte se jako malí,"řekla jsem trohu ztroze.
"Osmnáct"řekl:Nerfon"stejně jako tobě."Zasmál se.
"Uzavřeme tedy mír,"řekla Elizabett a mrkla na mě.
"Mír nemír stejně dostaneš ránu"Otočila jsem se na Nerfona.
"Proč?"zamračil se.
"Protože jsem v mírově smlouvě podklady neuvedla."
A praštila jsem ho silně do zad, až zakolísal.
"Co to bylo?"ustoupil o de mě.
"Kamarádský šťouhanec."
Všichni jsem se rozesmály.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama