Leden 2014

Povídka ze života-Slepí bod

30. ledna 2014 v 18:41 | Lucie Strnadová |  Povídky
Povídka ze života...bude mít několik pokračování. Občas je sem dám pokud budete chtít, aby jsme nahlédli do skutečného života.

Stojím před zrcadlem, a prohlížím si svůj odraz v tom křišťálovém oku. Vybavuje se mi jedna písnička.
(UniversalMusicCzech)
(Promiň, že se opičím..)
Nechci stále přihlížet jak ostatní z někým hodí a já stále ne. Je mi dvacet let, a žádní kluk se na mě skoro nepodívá. Kluci se mnou jen kamarádí, ale já bych chtěla mnohem víc. Jak mnohem víc? Řeknu to na tvrdo. Chci svého miláčka. Jenže za takovou hnuskou se nikdo ani neotočí. Přesně jak je to v tvé písničce. Kdyby mi někdo dokázala poradit co s tím byla bych mu vděčná. Nechci zůstat v životě sama. Mám se oblékat jako modelka? Moc krásných hadru nemám, a peníze skoro žádné. Mám se líčit? Líčím se jen příležitostně a občas. Nechci ve třiceti vypadat na 50 let. Měla bych vám vlastně říct z čím jsem na sobě nespokojená.

Někdo silnější (ukázka)

29. ledna 2014 v 19:32 | Jana Blažková |  Povídky
Před nějakou dobou jsem koukala na seriál Inu x Boku SS a moc se mi líbil. Následně jsem začala psát příběh který na toto anime vzdáleně navazuje... Nikdy ho asi nedopíšu, ale tak na ukázku :)...

Prolog
Mé jméno mě předchází a lidé na mě mají názor dříve, než vědí jak vůbec vypadám. Mé rodiče znalo spoustu vlivných lidí. Některý je milovali a někteří je nenáviděli. Ke mě ale většina z nich chová jen nenávist a závist. Mezi lidmi jsem jen ubohá dívka která se dobře narodila, ale ve světě který je lidskému oku neznám to vidí jinak... hůř. Dívají se na mě jako na zvrátilost... na zvrhlost.
Ptáte se kdo jsou mí rodiče zač? A kdo jsem vůbec já? Pro lidi sme jen nestvůry... Ale mi jsme lidé jako oni, jen trochu jiní. Mí rodiče byli vzdálení potomci démonů. Otec byl rodu Miketsukami, je to rod zlích, devítiocasích lyšek a Matka byla z rodu Shirakiin, což jsou potomci démona strachu...
Tet sme tedy u otázky "Kdo jsem já?". Když smícháte všechno dobré se zlím z obou dvou, vzniknu vám já. Nemám sice devěd ocasů ani rohy, ale něco mi z obou rodičů zůstalo. Po mamce mám zbraň a po tátovi mám ouška a oči.
Tím vším vzniká další otázka: "Proč o mích rodičích mluvím v minulém čase?" Odpověď je tak lehká a těžká zároveň. Jsou mrtví. Zemřeli, když mě chránili před těmi co mě chtějí zabít. Nevím jak nevím kým... Ale nikdy jim to neodpustím.

Dvouhlavá karta - klaun (2)

28. ledna 2014 v 20:02 | Jana Blažková |  Kresby
24.1.2014. jsme dodělávali práci z předchozí hodiny kterou najdete na obrázku již zde: Klik . A jelikož jsem ji vybarvila vystřihla a vyfotila... Dak jsem se rozhodlá vám ji sem i dát :).
Líbí se vám úprava a barevná kombinace?

Uncover

27. ledna 2014 v 16:35 | Jana Blažková |  Videa
Moje srdcovka :)... teť ji poslouchám v jednom kuse :)
tetx i překlad najdete zde: Klik
video pochází z kanálu:


Trpaslík - portrét (2)

27. ledna 2014 v 13:48 | Jana Blažková
Konečně mi ve škole zbyl čas a tak jsem mohla dodělat toho svého "trpaslíka" . Kdo neviděl rozdělené dílo a chtějí ho vidět, tak Klikněte Zde.
Pohled An face se moc nezměnil. Přiala jsem akorád stínování, ale to je vidět spíše v reálu.
Profil jsem trochu změnila a prostínovala... Nevím jak moc jsou vidět změna na fotce, ale třeba i něco poznáte...

26.září(později ráno)-Miky

26. ledna 2014 v 12:17 | Jana Blažková |  Zpověď zrcadel
26.září(později ráno)
Žaludek mě pálil a bolel. Chvílemi jsem myslela, že už to nevydržím a chvílemi, jsem toužila být mrtvá. Zažila jsem hodně zlých věcí… Měla jsem kulku v zadku - a to zatraceně hodně bolelo! Mela jsem taky rozřezaná chodidla - a to spíše pálilo a štípalo, než bolelo. A taky jsem zažila tři změny proměn, z čehož mě ta poslední málem zabila - a to jsem se pak bolestí svalů a kostí nemohla dva dny hnout. Jenže tohle… TOHLE je něco úplně jiného. Není to ze mě… alespoň si to nemyslím. Svaly mě bolí jako bych si chtěla změnit podobu. Stále se stahují a napínají. Kůže mě pálí, jako bych hořela a kosti…
"Ravyn!" slyším křik, ale nevím, odkud přichází… Kosti mě bolí a vnímám tu bolest lépe než bych měla. Víc než všechno ostatní. Přijde mi, že se v nich vaří dřeň, a kdyby mi do uší nešel ten hrozivý zvuk dupotu, vím, že bych slyšela, jak mi křupou. Ve spáncích mi tepe a je mi jasné, že na tuhle bolest hlavy by žádný prášek nezabral. A tak tu teď ležím… neschopná pohybu… ležím ve svých…

Přátelství

25. ledna 2014 v 15:13 | Lucie Strnadová |  Slohové útvary
Zdá se mi, že do rubriky Úvahy a Citáty jsem nepřidala, ani jeden citát či úvahu, a tak to dnes chci, alespoň trochu napravit. Přátelství- je pro mě to necenější co mám. Pravé přátelství si za peníze nekoupíte...to možná jen to falešné. Bez přátel by život stál za nic. Jak to v životě bívá i Přátelství je občas vystavěno zkouškám. Našla jsem úžasní citát...možná, že ho znáte, ale nevadí. Stejně se, ale o něj podělím. Možná znáte i lepší, ale tenhle mě zasáhl hluboko do srdíčka.

26.září (ráno)-Raul

25. ledna 2014 v 12:17 | Jana Blažková |  Zpověď zrcadel
26.září (ráno)
Ve snách jsem se opět octl v lese. Jenže tentokrát, jsem se k Miky nedostal v čas… Můj sen se po celou noc měnil a pokaždé jsem to nestihl. Jednou jsem ji našel v tesácích Danna, které drtili její hrdlo. Následně jsem jí z těch zubů vyrval, ale už bylo pozdě. Nežila a Dann jí ihned následoval… Další verze a ne o moc lepší byla s čistkou… Nalezl jsem jí mrtvou a z půli proměněnou. Její chladné modré laní oči na mě hleděli. Křičeli na mě, ale já jí nemohl pomoci a ani jsem ji nemohl pomstít, protože by pak šla čistka i po nás, po mé smečce…
Když jsem se probudil ze snů už po druhé a budík ukazoval čtvrt na pět, myslel jsem, že už žádný sen nepřijde, že už ani neusnu. Víc jsem se nikdy nespletl… Další sen byl s NÍ… S ženou na kterou se snažím už pěkně dlouho zapomenout… Ovládla mě… Ovládla mou mysl a přiměla mě jí milovat, i když mi srdce říkalo něco jiného… Stejně jako to udělala posledně až na Miky. Tentokrát tam byla i ona. O to to bylo horší. Skláněl jsem se nad její mrtvolou. Její krev mi stékala po zubech a já ji slastně oblízl. Chutnala lépe než její vůně… ach káva. A pak mi došlo, co jsem provedl. Zvedl jsem hlavu a viděl ty ďábelské oči… Jak planou spokojeností… Probudil jsem se.

30 Seconds To Mars - From Yesterday

24. ledna 2014 v 21:46 | Lucie Strnadová |  Videa
Mám tu netradiční video z písničkou, a to nejen pro tento blog...překlad najdete zde. Písnička i text je úžasná takže mrkněte. Zamilovala jsem se do ní a hodně inspiruje...rozhodně si jí dám do mobilu :D

Šachová figurka - kůň

24. ledna 2014 v 13:32 | Jana Blažková |  Kresby
Mám tu další výtvor z mých školních hodin grafyckého karslení... Tohle je výtvor z jedné z těch prvních hodin. Je to šachová figurka koně...
Učitel mi řekl, že jsem si vybrala tu nejpitomější figurku kterou jsem mohla, protože není souměrná jako ty ostatní, takže jsem si stížila prácí... Jenže když on to byl KŮŇ :D...
PS: Je to kreslené bílou na černou (spíš už šedou) čtvrku