Básničky

Bezejmenná

7. listopadu 2013 v 15:29 | Jana Blažková

Bezejmenná


Nebyla jediná, pouze jedna z mála.
Srdce jí plakalo, ale ústa se smála.

S úsměvem, přesto sama stála.
Byla v ní noc, ale dnem se zdála.

Chtěla křičet, ale ústa se jen chvěla.
Chtěla milovat, ale ještě nedospěla.

To co cítila, cizí se teď zdálo.
To co dávala, bylo pro NĚ málo!

Mladá žena se srdcem děvčete,
či dívka se srdcem dítěte?

Uštvaná ublížená, zanevřela světu.
Už jen čekala na další odvetu.

Připravena na lásku, neschopna ji přijmout.
Ochotná, srdce na přání si vyjmout.

Spring Fay

23. září 2013 v 18:58 | Jana Blažková
Chci se s vámi všemi potěšit o jednu radost v mém žovotě... Tahle bánisnička je pro všechny milovníky koní, jezdectví a hlavně pro kobylku jménem Spring Fay... Není sice má, ale jako by byla...

Spring Fay

Život nás miluje, život nás učí...
to jen lidé nás trápí a mučí...
Život je nádherný, život je skvělí...
o svou radost se s námi dělí...
Život mi dal přátele, život mi dal ji...
Čtyřnohou přítelkyni za kterou děkuji...

Rybaření

4. září 2013 v 15:35 | Jana Blažková
Ahoj
Mám pro vás básničku kterou jsme složili společně s mou spolužačkou na základce :D... prostě byla nuda o češtině :D... To je pro tebe Jani :)

Chytila jsem rybu,
ta neměla chybu.
Chytila jsem kapra,
a řekla jsem: "Sakra..."
"...To je ale macek."
asi sežral klacek.

Blaznivé myšlenky

20. srpna 2013 v 16:02 | Jana a Magda Stražkovi

Potichoučku, polehoučku,
klátím nohy na obláčku.
Z vesela se smějou,
občas si zapějou.

Klaun se smutnou tváří

10. července 2013 v 12:45 | Jana Blažková
Znáte to... Kámoš/ka jsou na dně a neřeknou vám proč... a vy... ste z toho taky špatní... a tak se je snažíte aspoň rozesmát :).

Klaun se smutnou tváří
Jak mám zastavit tvé trápení?
Jak pomoc když nevím, co tě dusí?
Jak předejít dalšímu zranění?
Je hloupí ten, co zastavit to zkusí?

Nechceš zatížit mě… já to chápu,
ale díky tomu ve tmě tápu….

Za co může objetí

8. července 2013 v 13:59 | Jana Blažková
Snažila jsem se napsat něco co by dávalo smysl, ale moc se mi nevedlo :)... Takže tady je stručné vysvětlení o čem to je: Dívky se zamilovala do svého kamaráda, ale snaží se ty city potlačit, protože jim nerozumí, má znich strach a nechce přijít o skvělého přítele...
No snad vám to trochu pomohlo :D... a tady už to je:
(více v celém článku)

Za co může objetí

Mám to stále před očima…
Bylo to, jakoby vybuchla Hirošima…
Nevím, jak moc to bylo pro tebe,
ale já cítila, jak jsem bez sebe.
Nevím, jak si to udělal,
ale v jednom krátkém objetí,
srdce si mi vzal
a já se stala tvou obětí.

Učitel sklerotyk

23. června 2013 v 15:28 | Jana Blažková
Učitel sklerotyk
Naučils mě chodit. Naučils mě stát.
Naučils mě padat. Naučils mě vstát.
Naučils mě mluvit. Naučils mě psát.
Naučils mě truchlit. Naučils mě smát.

Zapoměl si, že srdce umí samo milovat!

Začal si chodit. Zapomenuls stát.
Donutils mě padat. Nepomohl vstát.
Zapoměl si mluvit. Zapoměl si psát.
Nutil si mě truchlit. Jak ses mohl smát?

Stále jsem nemohla, tě přestat milovat.

Díky tobě...

13. ledna 2013 v 20:51 | Jana Blažková
Díky tobě...
Už mi srdce znovu buší
vím že úsměv holkám sluší,
ale jak se můžu smát,
když vím, že tě nesmím milovat?

Chtěla bych otevít své srdce znovu,
jenže ho pevně svírá pás z kovu...
Jizev na něm už dost mám.
Jak bolí láska už dobře znám.

Kouř ve vlasech

15. října 2012 v 17:54 | Jana Blažková
Tak tu pro vás mám další básničku... Omlouvám se jestli se vám mé básničky teď zdají depresiví, ale píšu holt to co sítím :)... Tak snad se budu líbit:


Tak to pochop nemáš mou důvěru!
Nezískáš jí! Maš na hlavě nevěru!
Asi nebylo moudré přiznat si že tě miluju...
Ale nemůžu říct že toho lituju...
Být s tebou bylo jako špatný sen...
Po chvíli mi totiž došlo, že je skutečný den.
Jsou věci co ti chci říct, ale nepovím...
Vím že máš i dobrou stránku, jenže ji už nelovím...
Ne nechci už o tobě snít!
Tak kruci opusť mé srdce a nech mě žít!

Nebojím se, že pach tvých cigaret nedostanu pryč z vlasů..
Ale toho, že mi po tobě zbyte v hlavě mnoho ďasů..

Temnota

15. října 2012 v 17:03 | Jana Blažková
Takže dneska jsem se vrátila domů a moje nálada klesla dost nízko... nebudu vysvětlovat proč... spíš vám řeknu k čemu mě to dovedlo :). Takže díky mé pitomé náladě jsem konečně dostala nějakou mrtě inspiraci... a tak jsem kreslila a skládala... Tady máte ty obrázky plus miny báseň :) :
Nenávidím tě, ale nempromluvit bolí...
Nesnáším tě a vím že mě to skolí...
Jsi anděl temnoty co křídla mi trhá...
Tvá pověst na tu mou špatnost vrhá...
Možná si u všech v tuhle chvíly in...
ale můžeš mi věřit, že brzo stratíš plyn...
 
 

Reklama