Téma týdne

Proč?

5. května 2014 v 22:40 | Lucie Strnadová
Zjistila jsem, že spoustu lidí ze mnou mají velký problém. Dokonce mi začali nadávat na tomto blogu. Ptám se proč? Odpověď je jasná vadí vám, že v textu mám chyby, ale když někdo má dyslexii a prostě ty chyby nevidím, i když si ten článek projedu několikrát po sobě, a je mi to opravdu moc líto tak mě respektujte prosím.
Tak například zde:
V tomto článku mně označujete za debila...děkuji vám..opravdu vám moc děkuji. Klikni zde pro sobrzaní článku, kde mě neslušně uráží mistr V.
A zde se ukazuje vaše nevychovanost:(komentář zůstane u článku jako připomínka toho, že slušnost neexistuje)
Tento hnusní komentář jste měli podat slušným způsobem, a pokud vám slušnost nic neříká tak sem ani neleste. Pokud mě někdo jemně upozorní, že mám chybu v textu poděkuji mu a opravím si to, ale takhle....? Zamyslete se na sebou...
Běžte si laskavě s opakovat slušné vychování. Podle mě si nemáme co vyčítat. Neříkám, že všichni jste stejní, ale je to docela hnusné, když mě tak hnusně odsuzujete a nevíte, že i já mám své problémy. Kéž bych byla dokonalá, ale bohužel k dokonalosti já mám daleko.

Mé závislosti

5. května 2014 v 20:53 | Lucie Strnadová
Snad vám nebude vadit, že jsem se trochu s článkem s pozdila.
Mám hned několik věcí, na kterých jsem závislá. Zkusím to shrnout do deseti bodu.
1. Má závislost na zmrzlině a na čokoládě je téměř hysterický zabijácky nepostradatelná. Bez těchto dvou sladkostí bych asi nepřežila. Ale jo přežila, ale stejně by mi chyběli..
2. Jsem strašně závislá na psaní knížek. Vymýšlím nové a nové knížky, a mám je poschovávané různě po pokojíku. Skoro se mi tam už nevejdou. Až dojde místo nevím kam je budu cpát dál. Budete mi muset, asi pak poradit..
3. Miluji hudbu. Nezaměřuji si na jeden styl, ale hned na několik. Nejvíc však poslouchám epic music mix, Two steps from hell, hudbu z filmu a seriálu, Enyu, Avicii, Smiley, Inna, hudbu z Assassin Creed(tu hru a knížky mimohodem miluji), a mnoho dalšícho. Nebudu se dál rozepisovat ohledně hudby, protože interpretu a skladatelů je spousta, které poslouchám.

Setkání dvou světu

5. dubna 2014 v 23:09 | Lucie Strnadová
Dívala jsem se na hvězdy, a říkala si jestli existují i jiné světy,a pokud ano jestli už vyslali na naší zem nějakého
průzkumníka. Protáhla jsem se, a přihodila jsem na oheň suchou větev, až k nebi vystřelilo několik drobných zářivých jisker. Oheň příjemně hřál, a já jsem se zasněně podívala znovu na nebeskou krásu.
"Už zase máš hlavu v oblacích Elizabett?" Zeptala se mě moje kamarádka Hellena, která mě sledovala už hodnou chvíli. Její starostliví pohled mě rozčiloval.
" Ty máš pořád starosti. " Zabalila jsem se do deky, a rozdělala jsem baliček brambůrku.
" Měla bych ti sehnat kluka." Ušklíbla se zrzavá kamarádka, a zelenýma očima mě konečně přestala propalovat.
" Dáš si? " Nabídla jsem jí brambůrky, abych jí alespoň na chvíli zavřela pusu.
" Jo jo dám. " Hellena v nořila ruku do sáčku, až to zašustilo. Brzy už se ozývalo spokojené mlaskání.
Odložila jsem brambůrky, a podívala jsem se na plápolající plamen, který hladově olizoval suché větve. Na nebe poseté miliony hvězd jsem se už raději nepodívala, protože má kamarádka by mi dala dlouhý seznam vhodných kandidátu na pozici mého kluka. Z kluky jsem měla zkušenosti, a dvakrát jsem už tvrdě narazila.
Kdybych se podívala na noční nebe jak jsem měla v plánu zahlédla bych modrý záblesk, který míří pomalu k zemi, a dopadl někde za mé záda v nedalekých kopcích. Dopad tělesa jsem, ale zaznamenali. Hellena vykulila oči, a ukázala prstem někam za mě. Otočila jsem se, ale stačila jsem zahlédnout jen pohasínající ledově modrý záblesk v dálce.
" Co to bylo ? " Vykulenýma očima jsem se dívala na temné kopce v dálce, kde brzy k nebi začali šlehat velké plameny. Během chvíle přišel silní vítr a začalo pršet.

Kdo nezná svojí minulost...

30. března 2014 v 20:55 | Lucie Strnadová
KDO NEZNÁ SVOJÍ MINULOST JE NUCEN JÍ OPAKOVAT!
O poslední hodině němčiny se stala dost otřesná věc. Můj nejmenovaní spolužák řval na učitelku vulgární slova(a ona taková hodná paní si to fakt nezasloužila), i když ho předtím slušně poprosila, aby byl stihl, protože nás skoušela. Jenže on poslouchal hudbu a měl drzé poznámky...tak si říkám jestli brzy nezačnou studenti některé učitelé vraždit , protože to vypadalo, že se na ní vrhne. Otřesné. Mýlím si, že tohle je také takoví malí návrat do minulosti. Začínáme se opět chovat jako naši nevzdělaní předci...
Tak zpátky k tématu týdne. Cestovat časem lidé chtěli od pradávna, a tak natočili několik filmu na téma cestování časem.(Dají se najít na internetu). Sice by to bylo fajn cestovat časem, ale mnozí z nás si neuvědomují, že existují místa kde se zastavil čas. Rozhlédni se okolo sebe, a objevíš místa které je stále zahalené svým kouzlem minulosti. Není to zrovna věc, kterou bychom chtěli, ale žádní stroj či brána časem neexistuje, a nikdy nejspíš ani existovat nebude. Brána skrz čas by nám mohla sice pomoc napravit některé velké chyby, ale zase by nám to mohlo velmi ublížit. Proč? Protože v dnešní době se zneužívají dobré věci k ničení. Takže bych to v zájmu společnosti vůbec nedoporučovala.

Legenda o Lapači snů

23. března 2014 v 21:59 | Lucie Strnadová
Tento článek je spíš pátrací, ale své myšlenky do tohoto článku určitě vložím.
Jinak téma týdne lapač snů mě opravdu za ujmul, a tak jsem si o něj zjistila co nejvíc.
Význam lapače snů je známí: zachytává zlé sny v síti uprostřed obruče. Ke vzniku lapačů se vážou legendy, ale skutečnost je nám zahalená v minulosti. Někteří si myslí, že lapač vynalezli indiáni, ale skutečnost může být i jiná. Lapač snů se skládá z kamínku, kruhu, peříčka, korálky a sítky, která vypadá jako pavučina od pavoučka.
Popíšu vám co znamenají čtyři části lapače.
Kamínek:
Je u uprostřed síťka znázorňuje naší maličkost, která je zapotřebí chránit před zlým snem nebo negativními myšlenkami.
Kruh:
Představuje vesmír či svět, a kamínek (naše já) je uprostřed toho všeho. Kruh je prvním zdí před zlem.
Peříčka:
Jsou přivázané ke kruhu z vrbového proutí(ale už se používá i jiní materiál) a zachytávají vesmírnou energii a sny. Zabraňuji vniknout zlým snům, negativní energii a pozitivní energie a sny jsou převedeni do sítky. Pokud se jen přeci negativní energie a zlé sny dostanou do síťky tvrdí se, že zabloudí a ke kamínku se nedostanou.
Lapač snů je sice pěkná věc, ale nevěřím, že by dokázali odehnat sny. Proč nevěřím? Nejspíš proto, že žádné zlé sny nemám.

Svět má dvě tváře

9. března 2014 v 20:13 | Lucie Strnadová
Pod tímto tématem si mohu představit cokoli. Záleží jen na mě kudy se budou ubírat mé myšlenky. Popravdě řečeno je toho spoustu co nevíme a co nám ostatní lidé(tam nahoře) tají. Minulost,přítomnost i budoucnost nám vždy bude něco zakrývat za temnou oponu. Možná, že ani nechceme tu oponu poodhrnout, protože se bojíme, že vše co bychom za to oponou našli nás může navždy poznamenat. Někdy je lepší žít v nevědomosti, ale na druhou stranu to má své nevýhody.
Nevím přesně o čem bych do tohoto tématu psala, protože je spoustu témat o kterých se moc nemluví.A pár hlavních bych chtěla, alespoň trochu rozebrat. Vše budu brát jen okrajově takže se nezlobte, když některé věci nebudu rozebírat, i když o nich vím.

Fantazie zabijí? Ano/ Ne

1. března 2014 v 17:13 | Lucie Strnadová
Fantazie...Kdyby nebylo jí nejspíš by nevznikly moje knížky. Rozhodla jsem se po delší době napsat článek k tématu týdne. Fantazie může ublížit i pomoc. Jak? Když se chce člověk vykroutit z něčeho co udělal využije fantazii a něco si vymyslí, aby se alespoň dočasně uchránil před svými následky. Tomu se říká lež. Druhá lepší část je ta, že díky tomu máme úžasné knížky od legendárních spisovatelích jako byl J.R.R.Tolkien a nebo novější objev Christoper Paolini,který se podle mě trochu od Tolkiena inspiroval. Spisovatel vznikne pouze díky fantazii. Otvírá nám neskutečné možnosti, nekonečné hranice, nové světy,národy, jazyky a mnoho dalšího. Realita je, ale mnohem horší. Fantazii člověk zneužívá a neváží si jí. Díky fantazii má člověk zkreslené myšleni, ale jak se to může stát? Tvůrci her například zneužívají fantazii k tomu, aby vytvořili postavu, která má několik životu, i když je to nereálné.

Kam ten dnešní svět spěje?

9. února 2014 v 22:56 | Lucie Strnadová
Stále jsem uvažovala jak bych téma týdne " Dnešní svět " pojala a v jakém stylu by to mohlo být. Kdybych měla víc časů nejspíš bych vzala foťák, a vyfotila pár nových obrázků, které by za mě říkali jak to vidím já. Ano, sice na konci článku(a během článku) bude pár bohužel ne mích obrázku jak dnešní svět vypadá, ale musím přeci vymyslet něco originálního. Tedy nevím jestli to bude originální... Příběh to rozhodně nebude.
Častokrát jsem přemýšlela jaké to bylo ve starověku a středověku, ale když se ohlédnu do hodin dějepisu uvědomím si, že každá doba měla své mínus a plus. I náš dnešní svět má své plus ale také mínus....myslím si, že žádná doba se tomu nemůže vyhnout. Tenhle článek tu nebude od toho, abych si postěžovala na svůj mizerní život, ale bude o tom plus, ale okrajově i o tom mínus. Doufám, že se to mínus příliš nezvrhne v negativní text, který si za pár okamžiku přečtete.

Zimní čas u koní

2. února 2014 v 20:05 | Lucie Strnadová
Rozhodla jsem se napsat krátkou detektivní povídku(nejen o zimě), která není taková jakou si pamatuji. Dřív zima byla zimou. Možná, že výběr téma se vám nebude líbit, ale doufám, že se najdou tací, kteří to ohodnotí z úsměvem. Povídka je doplněná mými fotkami ze zimy 2011 až 2014.

Mířím do naší stáje kde máme několik koní, a jeden patřil právě mě. Jmenuje se Ascalon, a je to nádherní ušlechtilí Fríský kůň. Kamarádka dnes nemohla a tak pojedu sama. Neřekla mi sice důvod,ale snad mi to někdy řekne. Sice mě zvědavost hlodala, ale nic jsem nedala najevo. Říkala mi přeci, že jí rodiče plánuji v Lednu koupit koně, pro kterého mají už od léta postavení box na velkém pozemku u domů. Nechtěla jsem jí podrobit dlouhému výslechu, proč taky, když jsem tušila, že v tom bude ten noví kůň, kterého možná brzy bude mít. Vrat se zpátky na zem. Přikazuji si. Čeká mě přeci nádherná projížďka. Zavolám na Ascalona, který ke mě cvalem zamíří skrz sníh, který lítá na všechny strany jako roj poplašeních komáru, které se v létě seskupují do roje jako včely. Usměji se. Je to prostě zlatíčko.
 
 

Reklama